Google+ Followers

neděle 3. září 2017

Květina

Jsi květina,
Kveteš a voníš všem pro radost.

Nenech se obviňovat,
Někým, kdo nemá nikdy dost.

Někým, kdo květinu jen pro sebe mít chtěl,
Kdo chová se jako zeměkoule ředitel.

A když mít tě nemůže, vyhrožuje ti,
Že stáhne tě z kůže.

Je to jen slaboch, duše nemocná,
Co věří, že bez jiných je bezmocná.

Vše si vydupává hlasitým svým křikem,
Kdo jí pomoc dá, nesetká se s díkem.

Nech tuto bytost svojí cestou jít,
Úctou k druhým svou duši má uzdravit.

Lásku a uzdravení jí na její cestě přej,
V myšlenkách se od ní odpoutej.

úterý 22. srpna 2017

Přestaň odklízet cizí odpadky

Tvá křídla tu nejsou proto, abys jimi umetal cestu těm, kteří neumí překročit ani obyčejný klacík na cestě. Byly ti dány proto, abys je používal k létání. Tvůj let se možná bude zdát bojácným jedincům jako výstřelek nebo nebezpečná záležitost. Budou na Tebe ukazovat prstem a propírat tě u kafe. Ale ty si jich nevšímej. jen se pousměj a popřej jim hodně zdaru v jejich cestě za svým nitrem. Ještě bude nějakou dobu trvat než prozřou a zjistí, že všechny ty řeči o tom, jak správný dospělý člověk nelétá, myslí realisticky a uvažuje pouze prakticky, jsou prachobyčejným žvatláním jejich ustrašených vzorců, které si čile předávají mezi sebou.
Chceš-li těmto lidem opravdu pomoci, nevyvracej jim jejich teorie, ale nech je jít. Potřebují sami sebrat odvahu k tomu, aby rozepnuli ten korzet, kterým se tolik škrtí. Postav je na nohy a dej jim možnost zesílit. Nedělej nic za ně. Nehraj si na gurua spasitele. Tudy nevede žádná cesta a duchovní už vůbec ne. Přestaň být karmickým popelářem, který uvěřil tomu, že musí po všech uklízet a kontrolovat běh světa. Je to iluze. Každý z nás se dokáže o sebe postarat, jen je třeba dát mu k tomu prostor a sám se probudit do svého skutečného Já. Jakmile dáš každému prostor, zjistíš, že jim to jde rychleji, než kdybys jim do toho vstupoval Ty.

pátek 18. srpna 2017

Relaxing Armenian music with duduk



Nádherná hudba, v níž hraje sólo arménská flétna duduk, jeden z mých oblíbených nástrojů. Zaposlouchejte se do nádherných mystických tónů a spojte se s nimi ve svém srdci...

čtvrtek 17. srpna 2017

Vztah ke zvířatům je odrazem našeho vztahu k osobní moci

Někteří lidé se ke zvířatům chovají skutečně zvláštně. Rádi postují na facebooku fotografie krásných šťěňátek a králíčků, ale v reálu se skutečných zvířat bojí. Neustále křičí, jak by vybili všechny kočky, protože nosí nemoce. Jinde jim zase vadí rorýsi, protože lezou pod střechu a údajně zobou izolaci. Nebo jim vadí prostý fakt, že když jdou do lesa, přichytí se na ně klíště nebo je bodne komár. „Co když chytnu tamtu nemoc nebo onu nemoc?!“ křičí a stříkají se vším možným. Pomalu kolem nich nelze v lese projít, protože to si připadáte jako v hooodně levné parfumérii.
Kdysi jsem žila v bludu, že vesničtí lidé jsou na tom lépe s láskou ke zvířatům než městští lidé. Ó jak brzy jsem byla vyvedena z omylu! Ať ve městě tak na vesnici se vyskytnou lidé, kteří prostě zvíře nemohou vystát. Ano, mají například psa. Ale ten je uvázán u boudy a používán jako jakýsi odznak moci, aby každý věděl, kdo je na pozemku pánem. Všimla jsem si, že lidé, kteří nějakým způsobem bojují se zvířaty, bojují se svým životem a životní silou. Zvíře je prostě nepředvídatelné. Běhá si, létá či skáče, kam se mu zachce a neumí mluvit, což civilizovaným jedincům nahání hrůzu. Zvláště pak těm lidem, co chtějí mít vše pod kontrolou. Nemohla jsem si nevšimnout, že takový člověk se většinou snaží mít pod kontrolou i své bližní. Co kdyby mu náhodou také zdivočeli?!
Znala jsem člověka, který se vyznačoval takovouto touhou ovládat a manipulovat. Ze začátku mi přišel jako roztomilý člověk jezdící po světe, ale jakmile jsme zabrousili na téma zvířata, musím říci, že mi stále častěji padala čelist. Začalo to kočkami. „Kočka, ta mi nesmí do baráku. Můj pes Sabina je vycvičenej tak, že je okamžitě vyžene.“ prohlásil. Jako důvod uvedl fakt, že jedna jeho příbuzná onemocněla toxoplazmózou a od té doby jí otékají klouby a namůže pět let pořádně chodit. „Ale to nemá z toxoplazmózy a už vůbec ne od kočky. To má z klíštěte, které možná od té kočky chytla. A navíc je ta paní dehydrovaná a zasolená. A měla by pít méně vína.“ povídám mu. Okamžitě mi naskočily informace a prostě jsem mu je řekla. „Hm, ale kočka je nebezpečná. Ta přenáší všechno! To já mám teď na zahradě kamerovej systém a rozmístím tam sklopce, aby mi tam žádný kočky nelezly.“ odpověděl muž a svraštil čelo. Řekla jsem mu, že je určitě smutné, co se stalo jeho příbuzné, ale že to opravdu není vina koček. Navíc moje maminka měla toxoplazmózu také, uzdravila se. Dnes má na chalupě 4 kočky a rozhodně ničím netrpí. Muž ovšem nechtěl ani slyšet. Prostě kočka je bestie a basta.

Jindy si zase stěžoval na to, že mu na zahradu chodí psík mývalovitý a že mu určitě loví ryby.„A určitě je loví?“ ptám se. „No to já nevim, ale když tam nejsem, tak se může leccos stát.“ odvětil muž zaníceně. Začala jsem si připadat jako v nefalšované psychiatrické léčebně. „Ale já tam dal kamery a ty sledujou, aby tam nikdo nechodil. Já jim dám!“ prohlásil a podstrčil mi svůj Smartphone s vyfocenými snímky. Jeho zahrada připomínala oplocené fotbalové hřiště, sem tam nesměle koukal keř.
Uprostřed se rozprostíralo malé jezírko, kde byla vidět volavka a pár radostných ptáků. „Jé, to je nádherná volavka! A ti ptáci tam nosí semínka, to je dobré pro zahradu.“ říkám mu s úsměvem. Muž zbledl: „No to teda ne! Ti ptáci musí pryč! Ještě mi to tam zanesou výkaly! A ta volavka je pěknej mizera! Ta krade ryby taky. Všechny je vyženu. Nainstaluju ještě poplašnej systém,“ vykládal a rozhazoval rukama. Zbledla jsem rovněž, ale hrůzou. Snažila jsem si s ním promluvit a pomoci mu, protože jsem cítila, že je za jeho nevraživostí ohromná životní úzkost. Bohužel, bylo to marné, musela jsem ho nechat svému osudu. Později jsem zjistila, že stejný vztah měl i ke své rodině. Na všech lpěl a všechny kontroloval, aby se náhodou nikdo nechoval nepředvídatelně.
Tento muž se bude muset jednou učit skrze osobní ztráty, aby se znovu napojil na své srdce. A možná ho to bude i bolet a bude natolik izolován od svých blízkých, že bude ještě velmi rád za přírodu a živé tvory. A možná zjistí, že i uvnitř něj se skrývá zvíře, které potřebuje lásku a přijetí a volnost. A že ta nenávist a strach, kterou v sobě nosí vůči zvířatům je jen odraz jeho zoufalého pocitu nesvobody.

Jednou jsem takhle přijela ke známým, které jsme velmi dlouho neviděli a hned na příjezdové cestě mne paní domu vítala slovy: „Neviděli jste tu nějakou kočku?! Já je svině vykopu jinak.“ prohlásila. S partnerem jsme se na sebe tázavě podívali a řekli jsme, že nějaká chodíla u silnice, ale jinak nic. „A co vám na kočkách vadí?“ říkám. „Žerou našemu pejskovi jídlo. Chudák Bertíček!“ řekla žena a ukázala na statného hafana uvázaného u boudy. Nevypadal příliš šťastně. Spíše mi připadal jako vězeň. „Ale váš pes nevypadá, jako že trpí. A pak, kočka přeci nikomu neškodí. A pokud nechcete, aby nosily kočky prašivinu, složte se jako obec a nechte je čas od času odčervit a proočkovat.“ odvětila jsem. Žena se zaškaredila. Ihned jsem jí četla v obličeji, co si o mně myslí. :-D
Návštěva pokračovala v kuchyni paní domácí. její teta tam sáhodlouze vykládala o tom, jak když byla malá, bydlela na vesnici, všude bláto a bylo krásně. „Hurá! Konečně někdo, kdo má vztah k přírodě!“ pomyslela jsem si. Ó, jak jsem se unáhlila. Znenadání začala milá tetka nadávat na to, jak se jim v podkroví usadily vlaštovky a jak jim kálí na krovy a jaké jsou to potvory nečisté a že se od toho určitě nakazí i děti, které běhají venku. Snažila jsem se paní uklidnit, že vlaštovkám lze přeci vytvořit jednoduché budky. A protože v daném činžovním domě bydlí samí důchodci, mohou se domluvit a něco pro vlaštovičky vytvořit přeci. Paní zrudla a začala láteřit: „Cože?! My důchodci jsme chudí! A všechno nás bolí! My si tady platíme bydlení a ještě budeme živit ty svině?! Co to je za zelený kecy?!“ ječela, jako když ji na nože berou. „Je to pravda, sluníčkářské kecy jsou hrozné.“ snažil se mne utřít manžel paní domácí. „Já vám jenom říkám, jak se dá vše krásně vyřešit. A nechápu, proč by vlaštovky měly být svině. Doprovázejí lidi už od nepaměti a vždycky společně vycházeli. A pokud dnešní senioři chodí na Univerzitu Třetího Věku, snad by mohli i spolupracovat a vytvářet spolky, které budou pečovat o drobné každodenní věci. Hned by se přestali cítit odstrčení.“ řekla jsem.
No, návštěva tímto skončila a s partnerem jsme si řekli, že tyto známé skutečně vynecháme. Opravdu jsem se nestačila divit tomu, co vypustí z pusy člověk, který sám prošel bídou, válkou a hladem. Ani ubohému živému tvorovi nepřeje kousek místa. Chápala jsem strach této ženy, ale nemohla jsem už dále zasahovat do její cesty.
Viděla jsem, že si ještě bude muset projít cestou, kde bude muset pochopit, že rivalita ji z chudoby nevykoupí a že to je pouze stav její mysli a nemocného srdce. Zřekla se své schopnosti cítit a nyní se diví, že jí vše přijde ohrožující. To se bohužel týká i mladší ženy, která si pocit bezpečí kompenzuje vlastnictvím psa. A ten ji pokradmu ovládá.

Ano, vztah ke zvířatům je v podstatě výsledkem toho, jak jsme se dokázali vypořádat s lekcemi v životě. Pokud jdeme životem zlehka i přes to, že se nám dělo příkoří a jsme ochotni za svůj život převzít odpovědnost, nevadí nám zvířata. Naopak se k nim chováme s úctou. Nemusíme se s nimi mazlit, ale vítáme je a nebereme je jako konkurenci nebo zdroj bílkovin. Je-li ale náš postoj antipatický a chováme-li se k nim jako k nezvaným hostům, znamená to, že jsme za sebe nepřevzali odpovědnost. Život nás bude fackovat tak dlouho, dokud nezačneme doopravdy žit a nepřestaneme s tou potupnou hru na Pána Tvorstva a jeho podřízené.

S láskou

Lada Sirrienna














sobota 29. července 2017

Harmonie vychází z Tebe

Lidé se často ptají, kdy už budou mít klid. Rádi by, aby vše zůstalo stejné a nic nemuseli dělat proto, aby se stali celistvými. Toto ovšem je vede do ještě hlubší beznaděje a rozpolcenosti. Čím více se snaží držet se všeho vně, tím větší napětí tvoří se v jejich nitru a tím hlubší je propast beznaděje, do které padají.

Je to odraz hlubokého traumatu, které si nesou po celé věky a stále se z něj nevzpamatovali. Jisté části, které si nahrazují vlastněním věcí a svých bližních, stále dlí v nich samotných. Jsou ovšem ochrnuté a potřebují rozhýbat, aby se dotyčný znovu cítil sám v sobě jako doma.

Čím více člověk procitá, tím méně se potřebuje držet trendů, stylů, lidí a majetku. Nečiní nic z toho svým pánem, a proto nestrádá a přestává trpět chudobou. Nepotřebuje si nahrazovat pocit expanze a radosti z esence žití nikým a ničím. Jeho komunity se tím paradoxně stávají zdravější a vědomější.

Lidé v těchto komunitách se podporují v radosti z maličkostí namísto neustálých stížností, jak vše zaniká a jak jsou všichni nemocní a hladoví. Ví, že když kdokoli onemocní, může se uzdravit a znovu se dostat do víru lásky a do svého středu.

Pomohou mu znovu se naladit. Neživí v něm pocit chudáka bezmocného a ani jej nevyčleňují jako losera. Je na něm, pro jaký postoj se rozhodne. Působí na něj tím, že ho vnímají již uzdraveného. Tím mu dají možnost, aby nalezl cestu k propojení rozštěpených částí a aby znovu vstal jako Fénix z popela.



čtvrtek 20. července 2017

Tvá něžná podstata

Něha, toť dar převeliký,
Pomáhá ti žít.
Aby žádné ostré dýky
Nepřetrhly života tvou nit.
Navenek se zdá být slabostí,
lidé proto vytlačují ji hrubostí.
Zdání ovšem velmi klame.
Něha rozpustí i žluči kámen.
Koryto řeky znovu obrodí,
Oheň lásky v srdci znovu se narodí.

úterý 4. července 2017

Cit je Tvá síla

Milý člověče,

Tvá síla není v tom, že dokážeš vše vydržet, skousnout a sežrat. Tvá síla je v tom, že řekneš včas dost či ne. Nebo naopak řekneš ano, takto to chci, protože to rozvíjí mou citlivost a můj kořen. Tady se cítím krásně a mohu žít, létat. Neprodlévej proto někde, kde ti stříhají křídla, nutí tě stát se součástí jakéhosi molocha a ještě ti vyčítají, že z toho otráveného vzduchu padáš do mdlob. Tam ne, tam nepatříš. Nejsi žádný robot, který musí fungovat do úmoru a ještě se za to nechá kopat do zadku.

Jsi krásná, tvořivá a citlivá bytost, jejíž srdce bije pro lásku. To je Tvá síla. Síla srdce, které vidí, cítí a pozná, kde se Ti bude dařit, kde budeš prosperovat a kvést. Vím, že tě mnohdy učili, že se musíš zapřít, potlačit city, abys vydržel a pak se dostaví prosperita. Toto je ale nesmyslná lež založená na nepochopení principu života.

V životě zaprvé není vítězů ani poražených, proto zahoď ty nesmysly typu:„V životě vyhrává ten, kdo méně cítí“ a „Jen otrlý vyhraje.“ Všichni jsme vítězi už tím, že jsme se narodili, inkarnovali. Už to, že ses rozhodl prožít sám sebe, je známkou nesmírného potenciálu v Tobě. Za druhé, v životě nezáleží na tom, zda máš vždy navrch před ostatními, ale na tom, jak se cítíš v roli, kterou v životě zastáváš. Pokud trvale ignoruješ kapající potrubí v domě,začne se v něm šířit plíseň. To asi víš. A stejně je to s Tvým citem. Pokud dáš na své cítění a vyměníš prasklé potrubí za nové, pak dům bude sloužit ještě mnoho let. Budeš-li si ale nalhávat, že to dáš a vydržíš, budeš látat potrubí starými hardy, abys ušetřil a nemusel nad ním hloubat, potom jednoho dne nevydrží ani potrubí a ani Ty... Budeš-li předstírat, že v dané profesi jsi vlastně spokojený a že je to v podstatě v pohodě, i když ti všichni šlapou na hlavu a dělají z tebe šaška, jednoho dne to nemusí vydržet některý ze Tvých tělesných orgánů...

Ne vše, na co jsi zvyklý je v pořádku a v pohodě. Mnohdy se jedná pouze o „Pokakané štěstíčko“, na které sis zvykl, aby ostatní neřekli, že jsi srab a že nic nevydržíš. Raději obětuješ štítnou žlázu, necháš si vyříznout dělohu, nadrátkovat srdce, jen abys nemusel nic měnit, vše zůstalo při starém a tys ukázal, jaký jsi hrdina... Ale v životě nejde o to, abys vydržel, ale abys cítil a ctil svou přítomnost. To je ta síla. Síla citu ke svému Bytí Tě přivádí k pravému citu k okolí. Není to žádná slabost, která tě bude jistě stát místo v korporátu, rozpad manželství a rodinných vztahů. Je to ohromná síla a odvaha, která uzdravuje. A pokud se některé vztahy rozpadnou, věř, že to bylo nutné, abys je postavil znovu a na nových základech: Na základech skutečného citu.

Ano, s některými jedinci to asi nepůjde, ale v tom případě si uvědom, zda chceš vztahy založené na vzájemném vykořisťování a sebeobětování nebo vztahy založené na zdravé lásce a respektu k životu. Někdy je třeba pustit se a přestat se držet ostatních, aby došlo ke skutečné změně. Ulpívavost a strach z osamění blokuje náš cit a my se potom držíme všeho a všech. Proto se uvolni, uvolni to sevření a pochop, že každý má svou cestu. A pokud budeš potlačovat své city jen proto, abys nikomu neublížil a nebyl za slabocha, city začnou kvasit a jednoho dne vybouchneš.
Proto seber všechnu odvahu, kterou máš a začni se respektovat. Celý...Tady a Teď...