Google+ Followers

středa 14. prosince 2016

Z pamětí Císařovny

Plameny v krbu,
něžně se proplétají.
Naše těla, dva ptáci v objetí.
Dotyky rtů, všechny ledy tají.
Pokrývku skrápí slzy dojetí...

pondělí 26. září 2016

Citoví alibisté

Citoví alibisté jsou lidé (dost často muži), kterým se z nějakého důvodu nedostalo lásky, po které toužili. Sami jsou zvyklí na nelásku a žijí v situacích, které by se daly přirovnat k peklu. Ovšem oni neudělají nic proto, aby si vytvořili ráj. Kromě toho, že chtějí po ostatních, aby je dotovali vším možným způsobem. Jejich pojetí ráje je založeno na tom, že je každý dotuje a že nebudou muset nikdy používat svou vlastní energii proto, aby se uskutečnili. Proč taky? Vždyť výhodnější je se na někom povozit a v případě neúspěchu na něj naházet veškerou vinu.
Citoví alibisté jsou velmi mazaní. Tváří se jako pomocníci, ctitelé, šarmantní lidé, se kterými je dobrý pokec. Oni v jádru možná takoví i jsou, ale...Nebýt jejich tendence ovládat a manipulovat se všemi okolo. Jako malým dětem jim byl znemožněn volný pohyb a přístup ke skutečné božské výživě. Byli doslova přikováni k rodovým tradicím, ke členům rodiny, kterým se neodmlouvalo a kteří dokázali být skutečně nesmlouvaví. Vše bylo jakoby v pořádku a lidé jakoby spokojení... To, že se pár žen v rodině psychicky zhroutilo a dva dědečkové zemřeli na zástavu srdce, to byla přeci náhoda... Ženská byla jednoduše prohlášena za hysterku a děda měl holt smůlu.
Náhoda to samozřejmě nebyla a není. V tomto rodinném prostředí jednoduše chyběl čistý vzduch a možnost cítit a vnímat, dospět v celistvou bytost bez nutnosti schválení řídícím orgánem, v tomto případě dominantním členem rodu, který po léta udržoval řád a směr, kudy se mají členové rodu spořádaně ubírat. Chyběl tam prostor pro obyčejnou bezprostřední hravost a praštěnost, díky které se člověk dokáže potom spolehnout na sebe a moudrost Vesmíru.
Členové rodu jako kdyby byli ovládáni pocitem, že musí být řízeni někým mocným. A proto, i když jsou dospělí a mají děti, vlastně neví, co sami chtějí, protože chtít něco jiného, než chce Velkorod, by mohlo mít fatální následky. Tito lidé mají na jednu stranu obrovskou touhu po svobodě, umí výborně vytvářet vazby. Dokonce se i rozvíjejí. Ovšem jsou-li nuceni okolnostmi postavit se za své skutečné já, jsou z toho zdrceni. Propadají depresím, pocitům viny... Někdy i páchají sebevraždu. Je přeci nepřípustné být jiný než ostatní, co tomu řeknou? Nebo si tvoří dva světy, ve kterých žijí a týrají tím sebe a všechny okolo. Příkladem mohou být starší muži, kteří se cítí nenaplnění v manželství a hledají únik před manželkou do náručí jiných žen. Hlavně, aby se nemuseli rozvádět! Oni by přeci museli dělit majetek, přišli by o tvář typického Ochránce Rodu a zklamali by několik generací svých předků!
Ale to, že tahají za nos ženy, které jim dávají možnost žít nově a konečně na stará kolena být skutečně sám za sebe bez nutnosti schválení, to už si pánové nepřipouštějí. Raději žijí paralelní život, kdy na jedné straně žijí pod tlakem Rodu a aby se nadechli, utíkají do náruče milenek, které tímto vysávají a připravují o jejich mízu. Říkají tomu svoboda a volnost, ale ve skutečnosti je to vězení. Do tohoto vězení strkají jak všechny okolo, tak sebe. Málokdy si to ale připustí. Vždyť jaképak vězení?! Vybudovali pět společností, řídí je, zaplatili manželce nové auto, dětem vzdělání, sami jezdí na nejrůznější sportovní aktivity, pařby, večírky s kamarády...
Jo, dokonalá zlatá klec šitá na míru panu velkopodnikateli... Ale se svobodou nemá společného nic.
Takovým lidem je velmi těžko možno pomoci, protože jsou ve skutečnosti sami sobě úhlavním nepřítelem. Dokud nepochopí, že svoboda neznamená unikat z tíživé situace do radovánek tak, aby vše zůstalo stejné a všichni byli nakrmení a zticha, bude se tento člověk stále točit v kruhu. Bude stále ignorovat svou duši, protože bude přesvědčen, že jeho duše rovná se jeho ego, které krmí přímo vydatně.
Dokud nepřijde lekce, před kterou se jeho ego rozsype jako domeček z karet... Tato lekce nemusí být nikterak dramatická, ale zmíněného člověka bude bolet velmi, protože není zvyklý skutečně intimně sdílet své pocity. Je jako biorobot nastavený na frekvenci starou 150 let, která je sice už pro něj nevhodná, ale on věří, že je to, co přesně potřebuje. Nejčastěji může jít o skutečné zamilování se do ženy, kterou si vybral pro další únik.... Nebo o ztrátu jistoty a hrdosti v podobě odchodu manželky...
Takovým situacím není schopen citový alibista čelit, protože je nezná. Je to pro něj velká výzva a hrdinství. Vydat se na cestu za svým skutečným srdcem pro něj může být nadlidský výkon. Ale ne nemožný. Nakonec zjistí, že tím, že ztratil post Velkého Macha, objevil svou skutečnou sílu. Sílu, která nespočívá v kontrole své přirozenosti, ale v prožívání a plynutí. V tom, že zná své skutečné místo a umí být zranitelný. Dopřeje si mít svou vlastní vůli. Možná tím padne původní koncept rodu, ale místo něj v jeho srdci vyroste nový, pružný strom, kde je místo i pro vítr ve větvích, ptáky a děti, které si v nich smí hrát bez toho, aby je obr vyháněl pryč...


úterý 16. srpna 2016

Lex Van Someren - Born Forever


Enjoy this beautiful music. Music is one of the greatest healers and it encompanies me a lot while healing, card reading and translating and writing as well. Let the tunes light Your being. Let them tune You to Your own melody.:-)





pondělí 25. července 2016

Voňavé Bytí

Voňavé Tvé bytí,
samou láskou svítí.
Květy růží hladí,
věčné Tvoje mládí.

Láskyplné slunce,
Tvé buňky prozáří,
jsou věčně mladé,
nádheru vytváří.