Google+ Followers

sobota 24. června 2017

Krása potřebuje Tvou lásku

Přijímej svou krásu a cti ji.  Nadechuj ji. Nesnaž se ji přetvořit. Když ji budeš přetvářet, nebudeš to ty, ale podivná parafráze na někoho cizího. Možná to z tebe na chvíli udělá hvězdu, ale ty se uvnitř jako hvězda cítit nebudeš.
Věř mi, že ne. Budeš se cítit jako loutka, kterou si kdekdo upravuje po svém.
Začni se už konečně brát vážně a respektuj se. Dovol si být vílou cestovatelkou, bláznem do fotografování, náruživým fotbalistou.... Prostě vším, o čem jsi snil. Nejsi na nic příliš starý. A ne, není to hloupé. Budeš se divit, ale je to tisíckrát rozumnější než se snažit být rozumným.
Krásný den Ti přeje Lada Sirrienna

pondělí 19. června 2017

Jsi dokonalým živým snem svého Ducha

Poslední dobou ztrácím zájem o dramata a půtky o tom, co je možné a nemožné. Každý z nás ví v hloubi duše, kdo je a nepotřebuje čekat na odborné pracovníky, kteří mu to potvrdí. Navíc když oni pracovníci jsou ve svém vlastním životě bezradní a sami sebe ztotožňují s tabulkami a krabicemi natolik, že přestali žít.
Je načase začít skutečně žít a vykašlat se na škatulky, kterým sami sobě bráníme v rozletu. V momentě, kdy to uděláme, zjistíme, že jsme Bohu blíže než jsme si mysleli. najednou se nám lépe dýchá, peníze už přestávají být problém a do našeho života začínají proudit lidé a okamžiky, které nás podporují. Není to vůbec nezodpovědné. Naopak, vědomá a hluboká odpovědnost je založená na totálním respektu ke své podstatě a jejím potřebám. Pokud sama sebe budu omezovat neustálými diagnózami, nálepkami a podobně,abych byla ta odpovědná dáma, co vždy ví, kdy se má smát a kdy plakat, nikam se nedostanu. Proto vždy, když jsem se snažila být taková, jakou mě někdo chtěl, nefungovalo to. Cítila jsem obrovský vztek a vůbec mi nebylo dobře. Nakonec jsem se stejně musela vrátit k sobě a ctít svůj rytmus. A potom jsem se začala cítit skvěle.
Nebojte se, že budete nezodpovědní, když poslušně neposbíráte odpadky po každém z vašeho okolí. Stačí, když přetvoříte vlastní odpadky v tvůrčí energii a vytvoříte krásu skrze sebe. Není zapotřebí někomu sloužit a nebo nutit ostatní, aby byli poslušní. jediný, komu máme být poslušní, je Boží Přítomnost v nás. Naše životodárná esence má pro nás vše, co potřebujeme a navíc má neuvěřitelný smysl pro skutečný humor. Nemyslí se tím ty oplzlé sexistické dvojsmysly, kterým se mnoho lidí směje a vlastně uráží sami sebe. Je tím myšlena ohromná a extatická radost a veselí z toho, jak je vše sehrané a jedno přechází v druhé. Čistá dětská radost z toho, jak vše zní a ladí. jak to voní, zpívá a tančí.
Je nádherné, že čím dál více přibývá těch, kteří si toto uvědomují a přestávají znečišťovat svoje vědomí převzatými názory, které časem nabyly úplně jiného významu. Jablka jsou dobrá. I shnilá jablka jsou báječná, ale dávají se do kompostu. V jablečném štrůdlu byste je asi nechtěli. A tak je to i s našimi vzorci a postoji.
Přeji krásný den a skutečné naplnění.:-)

úterý 13. června 2017

Fuj, Egoista: O tom, jak se nechtěně držíme v mezipatře

Nedávno jsem na Facebooku našla prohlášení jednoho duchovního učitele, které pravilo, že pokud někdo nejí běžné jídlo, nesleduje televizi a neposlouchá pop, tak je velký egoista, protože škatulkuje. Musím říci, že jsem se dlouho tak nenasmála. Na pánovi samotném bylo navíc vidět, že by mu prospěla pořádná detoxikace a trocha péče o vlastní tělo.
Z Ega se stalo něco jako pouťový strašák, kterým straší kdekdo kdekoho. Pokud se někdo rozhodne, že mu něco nevyhovuje, že už nesouzní s hlučnou hospodou, vyhovuje mu spíše samota, rozhodně to pro mě není egoista. Prostě ten člověk začíná chápat své skutečné potřeby a nemá proč by se měl zaobírat hospodskými řečmi o ničem, otupovat se při tom kořalkami a pivem a večery navíc trávit u televize a otravovat své pole zprávami, které jsou rovněž o ničem.
Proč by to měl dělat?
Protože to dělá každý?
Aby nevybočoval?
Kdo chce, ať si samozřejmě v té hospodě nebo u televize sedí, ale proč by jiný měl být egoista jen proto, že dělá raději něco jiného? Toto je starý způsob uvažování založený na tom, že všeho musíme dělat s mírou. Vše musí být takzvaně v rovnováze a nic nesmí do extrému. Ovšem, co je to rovnováha? Rovnováha znamená, že prožívám každý aspekt sebe a přijímám a chápu pozadí svých potřeb. A čím více to dělám, tím méně strádám. Rozhodně to neznamená sedět na vícero židlích, aby nikdo neřekl, že jsem divná a že mám ego. Ego jako pojem nerada používám, poněvadž je velmi, velmi profláknutý a zneužívaný. Všimněte si jen, jak se využívá v ezoterickém světě. Každý, kdo se nehodí a cítí, vnímá a vidí něco jiného než jeho kolegové, je napadán, že má ego a dovolil si říct něco jiného. Stal se z toho prostředek závistivců, kteří se sami nechtějí dále vyvíjet a nepřejí růst jiným.
Spíše rozlišuji, kdy je člověk v něčem autentický a kdy už ne. A to je proces. Každý z nás si někdy musí vyzkoušet i tu roli pyšného člověka, podřízeného otroka, či zase pánovitého náčelníka, aby pochopil, kudy vede jeho skutečná touha duše a co si na ni pouze hraje. Netřeba hned každého osočovat z egoismu a z extrémismu.
Já sama ráda nakupuji biopotraviny a jím hodně syrové stravy,protože se po ní cítím skvěle, plná energie a mohu tvořit, smát se. Nejsem pak těžká a rozlámaná. Alkohol téměř nekonzumuji, pouze když si dám s někým přípitek, a to ještě pouze víno. Prostě to vnímám tak, že mi to stačí a nepotřebuji toho do sebe lít potoky každý víkend, abych si vylila mozek. :-D Otravovalo by to mé buňky a já chci opravdu žít.
Televizi doma nemám, nějak mne to k ní netáhne. Raději trávím večer s lidmi, se kterými si vyprávíme, co se nám ten den povedlo. Povzbudíme se, když něco nejde a pomáháme si v rozkvětu. Nebo si přečtu něco zajímavého, medituji, maluji, píšu. Pro někoho to možná není záživné, já v tom vnímám ohromný život.
Hudbu mám raději beze slov,žánr je mi ukradený. Stačí, když má pro mne smysluplnou myšlenku.:-)
Prostě dávám přednost tomu, co přináší život a skutečnou radost. A to se samozřejmě vyvíjí.
Někdo jiný to může mít zase jinak. Každý podle svého, jak se říká.
Podle pana duchovního učitele bych asi byla zlý egoista, podle mě je úplně v pořádku rozhodnout se pro to, co skutečně podporuje můj život.
Krásný den přeje

Lada Sirrienna

PS: Všehomíru nechte doma a žijte skutečně. :-D

sobota 25. března 2017

Udržujme si své vibrace



I když se každý den setkáváme s mnoha situacemi a pocity, je dobré, abychom si byli vědomi svých vibrací a svého naladění na naši Esenci. Nikomu nepomůže ten, kdo prožívá emoce svých bližních ve snaze je podržet, pochopit. Vypadá to sice krásně, romanticky, ale následky příliš romantické nejsou. Není divu, že příliš starostlivé a pečující duše tak často bolí srdce nebo se cítí slabě, uplakaně, namísto toho, aby prožívaly pocit štěstí, který náleží každé bytosti.
Víte, i kdyby to byla vaše maminka, bratr, teta, kamarádka, tatínek a podobně, nemáte povinnost unášet jejich bolest a vztek. Kdy vám oplatí to, že si z vás udělali fackovacího panáka? Kdy se naučí zacházet se svými odpadními emocemi tak, aby je přetvořili v tvůrčí sílu?
Odpověď zní: Až jim přestanete dělat odpadkový koš. Nemusíte k nim být odtažití. Jen je třeba ctít odpovědnost každého za jeho vlastní životní směr a tvoření. Nevměšovat se do situací, které nemůžeme ovlivnit. Přestat se bát, že nebudu hodná dcera, hodný syn, kamarád, kamarádka, bratr, sestra, když se rozhodnu neabsorbovat odpad, ale zářit světlo. Být světlem není o tom být stále v pohodě, ale mít na paměti svou vnitřní rovnováhu. Čím více v ní pobýváme, tím lépe můžeme pomoci těm, kteří ji ještě v sobě neobjevili.
Pro ně možná nejdříve budete divní. Pak si ale řeknou: Jak to dělá? A začnou nad tím přemýšlet. Možná to některé jedince donutí se konečně zajímat o toho krásného človíčka uvnitř sebe a přestanou se otravovat jedy.

neděle 12. března 2017

Seberealizace je přirozený proces a žádné sobectví

Seberealizace je mnohými lidmi vnímána jako něco sobeckého, zejména když se týká žen. Jisté generace stále ještě žijí v bludu, že žena může naplnit svůj život pouze do té doby, než porodí. Poté musí svůj život napnout na děti a muže. Pokud si tato žena dovolí dělat něco pro sebe a něco, co jí rozvíjí, okamžitě ji zkušené a pořádně zahořklé odbornice odsoudí i přes to, že vztah se svými dětmi má hezčí než ony, které si spojují mateřství s rolí oběti na plný úvazek.
Jak to vlastně se seberealizací je doopravdy? Seberealizace se skládá ze slov sebe a realizace. Tedy, realizace sebe v hmotném světě, uskutečnění sebe naplno a bez výhrad. Také vám na tom nepřijde nic divného, že? 

Mně také ne. Je to totiž naprosto základní právo každého z nás. Kdo se stará celý život jen o ostatní a zapomíná na to, aby se uskutečnil, vyčerpá se a na konci života odloží své tělo jako auto na vrakoviště.

Tento člověk se často diví, že nemá žádnou energii a nikdo ho neodmění za to, jak se obětoval. Bohužel tuto nechutnou hru hrají hlavně ženy. Místo toho, aby naplno využily svůj potenciál ke skutečnému rozkvětu, obětují se dětem a všem okolo a na podzim svého života čekají, že se jim za to všichni odmění. Lidé okolo nich už jim ale vděční jsou, ony to však nevidí jako dostatečnou satisfakci. Chtěly by, aby se jim manžel a děti zavázali na celý život a sloužily jim. Vždyť jsou přeci matky! Matky si musí utrhnout od huby a dělat kompromisy! Říkají.
Jenomže už zapomínají na to, že toto není vůbec úkol matky. Úkolem matky je přivést na svět duši, která si přála přijít a ukázat mu jeho možnosti. Být tu ve chvílích, kdy dítě potřebuje postavit na nohy a ne mu ty nohy podrážet přehnanou péčí. Inspirovat dítě a nechat se od něj inspirovat. Seberealizace k matkám patří již proto, že skrze sebe zažívají manifestaci nového života a to je může velmi podpořit a posílit, i když se třeba cítí v prvních měsících sžívání se s dítětem unavené. Je to pro ně možnost, jak uzdravit své vnitřní dítě skrze komunikaci s novou duší. Ta nepotřebuje žádnou oběť, potřebuje vzájemné porozumění a matku, která se cítí v sobě šťastná. A aby to nastalo, je třeba, aby tato žena uznala své skutečné potřeby a touhy jako rovnocenné s tužbou dítěte.
Mateřství či otcovství seberealizaci totiž nebrzdí. Jen jsme se někdy z různých důvodů naučili v těchto rolích trpět a kdo netrpí s námi, ten není podle nás dospělý, nebo jej označíme za sluníčkáře či sobce. Ve skutečnosti toto utrpení vychází z nepochopení role dítěte v našem životě a vztahu. Dítě není ani problém, který je třeba řešit, ani břemeno, které je třeba odložit do kroužku. A už vůbec ne bankovní konto, které musíme hlídat ve dne v noci a nedává-li nám slíbený úrok, pak mu to vyčítáme. Příchod dítěte vás rovněž neučiní lepším než ty, kteří děti nemají. Dítě je průvodcem, který nás za svou malou ručku vede po cestách, které jsme v sobě ještě neobjevili či nás nenapadlo je hledat. Je průvodcem seberealizací na hlubší úrovni. Díky němu můžeme nahlédnout do hlubin našeho vnitřního dítěte, otevřít dveře, kde se schovala ta část potenciálu, kterou jsme už dávno přestali hledat. Proto je naprostá lež, že se matka či oba rodiče musí obětovat. Je to hrubá lež stejně jako řeči o tom, že nám děti patří. Nepatří nám, my jsme pouze jejich pomocníci. My jim můžeme poskytnout vtělení a oni nám doplnění našeho potenciálu. Není to lepší než ty představy o oběti? O tom, že seberealizace je jen pro určité věkové skupiny? Určitě ano.
Obětování se a kompromisy vedou k uplakaným očím a nezdravým vztahům.
Seberealizace naopak vede ke svobodě vztahů mezi dospělými a dětmi. Vztahy se posouvají na novou, zdravou úroveň a děti jsou s námi potom šťastnější. Lépe se jim dýchá a netouží tolik po nezdravých věcech a činnostech, kterými by si jinak nahrazovaly touhy, které si zakázaly právě proto, že si své sny zakázali jejich rodiče.

pondělí 6. března 2017

Přijmi odpovědnost za svůj život jako dar a své nejvyšší dobro

Jsi milovaný všemi bytostmi a nikdy to nebylo jinak. Přestaň se proto bát o své bezpečí. Raduj se ze svého krásného života a vezmi si svou vůli zpět. Není nutné ji komukoli odevzdávat nebo ji zneužívat, abys přežil.
Přestaň s tou hrou, která ti nesvědčí a zbytečně svazuje Tebe i Tvé bližní. Nepotřebuješ je všechny svázat, abys nezůstal sám. Naopak, čím více toto budeš dělat, tím méně svobody a radosti z toho budeš mít.
Už skončil čas, kdy bylo možné takto si udržet své děti, partnera či rodiče na uzdě. Nyní otěže své použij pro řízení svého života namísto kočírování ostatních pod záminkou, že je to pro jejich dobro. Takové chování k dobru nevede a je na čase toto pochopit.
Nauč se znovu převzít autorství svého života. Život je ti nakloněn vždy, jen ty před ním někdy utíkáš a ukazuješ prstem na ty, kteří tě dle tvého soudu okrádají a ubližují ti. Ale zamyslel ses nad tím, co vysíláš? Chceš se mít jako v bavlnce, ale jiným dáváš za tento úkol odpovědnost. A když nesplní tvé rozkazy, div je neukamenuješ svým agresivním jazykem. Takto si představuješ dobro? Opravdu?
Chceš-li pomoc od Vesmíru, chovej se nejdříve uctivě ke svému chrámu a k ostatním. Přestaň na ně klást tíhu svých očekávání a začni u sebe. Probouzej cit, vůli žít a přiznej sám sobě své skutečné Já jsem.

neděle 5. března 2017

Náš vnitřní rytmus



Každá bytost na této planetě má svůj vnitřní rytmus související s její podstatou. Čím více je na něj naladěná, tím jasnější je její světlo.
Prociťujme proto každý den ten svůj. Vibrace okolí nás mohou obohatit, ale neměli bychom vše přijímat za své, protože nás to může odvádět od našeho původního záměru, od naší podstaty. Ta chce růst a expandovat. Ne kopírovat a nabalovat na sebe něco, co není ona. Je totiž rozdíl mezi kopírováním a přejímáním a přijímáním živin pro svůj růst. Vnímejme krásu světa, vnímejme jeho vibrace a buďme si vědomi i toho, jaký přínos pro něj mají ty naše. Možná jsme zvyklí je nevnímat jako důležité a přišel čas s tím něco udělat.:-)