Google+ Followers

pondělí 26. září 2016

Citoví alibisté

Citoví alibisté jsou lidé (dost často muži), kterým se z nějakého důvodu nedostalo lásky, po které toužili. Sami jsou zvyklí na nelásku a žijí v situacích, které by se daly přirovnat k peklu. Ovšem oni neudělají nic proto, aby si vytvořili ráj. Kromě toho, že chtějí po ostatních, aby je dotovali vším možným způsobem. Jejich pojetí ráje je založeno na tom, že je každý dotuje a že nebudou muset nikdy používat svou vlastní energii proto, aby se uskutečnili. Proč taky? Vždyť výhodnější je se na někom povozit a v případě neúspěchu na něj naházet veškerou vinu.
Citoví alibisté jsou velmi mazaní. Tváří se jako pomocníci, ctitelé, šarmantní lidé, se kterými je dobrý pokec. Oni v jádru možná takoví i jsou, ale...Nebýt jejich tendence ovládat a manipulovat se všemi okolo. Jako malým dětem jim byl znemožněn volný pohyb a přístup ke skutečné božské výživě. Byli doslova přikováni k rodovým tradicím, ke členům rodiny, kterým se neodmlouvalo a kteří dokázali být skutečně nesmlouvaví. Vše bylo jakoby v pořádku a lidé jakoby spokojení... To, že se pár žen v rodině psychicky zhroutilo a dva dědečkové zemřeli na zástavu srdce, to byla přeci náhoda... Ženská byla jednoduše prohlášena za hysterku a děda měl holt smůlu.
Náhoda to samozřejmě nebyla a není. V tomto rodinném prostředí jednoduše chyběl čistý vzduch a možnost cítit a vnímat, dospět v celistvou bytost bez nutnosti schválení řídícím orgánem, v tomto případě dominantním členem rodu, který po léta udržoval řád a směr, kudy se mají členové rodu spořádaně ubírat. Chyběl tam prostor pro obyčejnou bezprostřední hravost a praštěnost, díky které se člověk dokáže potom spolehnout na sebe a moudrost Vesmíru.
Členové rodu jako kdyby byli ovládáni pocitem, že musí být řízeni někým mocným. A proto, i když jsou dospělí a mají děti, vlastně neví, co sami chtějí, protože chtít něco jiného, než chce Velkorod, by mohlo mít fatální následky. Tito lidé mají na jednu stranu obrovskou touhu po svobodě, umí výborně vytvářet vazby. Dokonce se i rozvíjejí. Ovšem jsou-li nuceni okolnostmi postavit se za své skutečné já, jsou z toho zdrceni. Propadají depresím, pocitům viny... Někdy i páchají sebevraždu. Je přeci nepřípustné být jiný než ostatní, co tomu řeknou? Nebo si tvoří dva světy, ve kterých žijí a týrají tím sebe a všechny okolo. Příkladem mohou být starší muži, kteří se cítí nenaplnění v manželství a hledají únik před manželkou do náručí jiných žen. Hlavně, aby se nemuseli rozvádět! Oni by přeci museli dělit majetek, přišli by o tvář typického Ochránce Rodu a zklamali by několik generací svých předků!
Ale to, že tahají za nos ženy, které jim dávají možnost žít nově a konečně na stará kolena být skutečně sám za sebe bez nutnosti schválení, to už si pánové nepřipouštějí. Raději žijí paralelní život, kdy na jedné straně žijí pod tlakem Rodu a aby se nadechli, utíkají do náruče milenek, které tímto vysávají a připravují o jejich mízu. Říkají tomu svoboda a volnost, ale ve skutečnosti je to vězení. Do tohoto vězení strkají jak všechny okolo, tak sebe. Málokdy si to ale připustí. Vždyť jaképak vězení?! Vybudovali pět společností, řídí je, zaplatili manželce nové auto, dětem vzdělání, sami jezdí na nejrůznější sportovní aktivity, pařby, večírky s kamarády...
Jo, dokonalá zlatá klec šitá na míru panu velkopodnikateli... Ale se svobodou nemá společného nic.
Takovým lidem je velmi těžko možno pomoci, protože jsou ve skutečnosti sami sobě úhlavním nepřítelem. Dokud nepochopí, že svoboda neznamená unikat z tíživé situace do radovánek tak, aby vše zůstalo stejné a všichni byli nakrmení a zticha, bude se tento člověk stále točit v kruhu. Bude stále ignorovat svou duši, protože bude přesvědčen, že jeho duše rovná se jeho ego, které krmí přímo vydatně.
Dokud nepřijde lekce, před kterou se jeho ego rozsype jako domeček z karet... Tato lekce nemusí být nikterak dramatická, ale zmíněného člověka bude bolet velmi, protože není zvyklý skutečně intimně sdílet své pocity. Je jako biorobot nastavený na frekvenci starou 150 let, která je sice už pro něj nevhodná, ale on věří, že je to, co přesně potřebuje. Nejčastěji může jít o skutečné zamilování se do ženy, kterou si vybral pro další únik.... Nebo o ztrátu jistoty a hrdosti v podobě odchodu manželky...
Takovým situacím není schopen citový alibista čelit, protože je nezná. Je to pro něj velká výzva a hrdinství. Vydat se na cestu za svým skutečným srdcem pro něj může být nadlidský výkon. Ale ne nemožný. Nakonec zjistí, že tím, že ztratil post Velkého Macha, objevil svou skutečnou sílu. Sílu, která nespočívá v kontrole své přirozenosti, ale v prožívání a plynutí. V tom, že zná své skutečné místo a umí být zranitelný. Dopřeje si mít svou vlastní vůli. Možná tím padne původní koncept rodu, ale místo něj v jeho srdci vyroste nový, pružný strom, kde je místo i pro vítr ve větvích, ptáky a děti, které si v nich smí hrát bez toho, aby je obr vyháněl pryč...


úterý 16. srpna 2016

Lex Van Someren - Born Forever


Enjoy this beautiful music. Music is one of the greatest healers and it encompanies me a lot while healing, card reading and translating and writing as well. Let the tunes light Your being. Let them tune You to Your own melody.:-)





pondělí 25. července 2016

Voňavé Bytí

Voňavé Tvé bytí,
samou láskou svítí.
Květy růží hladí,
věčné Tvoje mládí.

Láskyplné slunce,
Tvé buňky prozáří,
jsou věčně mladé,
nádheru vytváří.



Čím chceš být? Sám sebou!

Tato otázka je velmi častá. Pořád si ji klademe a hledáme, s čím bychom se ztotožnili. Již od dětství je nám vštěpováno, že něčím být musíme. Děti posíláme do mnoha kroužků, místo abychom je nechali volně si hrát a sami si najít to, co je oslovuje. Přeháníme to. Nemůžeme se potom divit, že se nám syn či dcera s příchodem puberty zhroutí, rozloží a hromadně se vykašle na vše. Už toho mám dost! Křičí duše. Chce klid, ne dril. Nepotřebuje milion kroužků proto, aby si rodiče oddechli a dítě jim dalo pokoj!

Ano, určitě není pěkné dítě vystrčit na sídliště, aby nás nerušilo a nevěnovat pozornost jeho kráse. Ale když se na něj všichni sesypeme jako vosy, fotíme zběsile každý jeho krůček a kromě kroužku kosmonautiky mu nasolíme do denního plánu snad vše, co místní Dům Dětí nabízí, ubíjíme ho. Ubíjíme ten nádherný květ, který potřebuje růst, kvést.

Podobný postoj máme ale jako dospělí i sami k sobě. Buď máme tendenci se degradovat na obyčejného konzumního tvora, jehož denní aktivita se omezuje na vydělávání peněz pro rodinu, grilovačku s přáteli a sledování přihlouplých seriálů.
Nebo naopak musíme mít pevný denní plán, jsme třeba úspěšní v tom, co děláme, ale příliš na své vnitřní dítě řveme a tlačíme. Potom se divíme, že jsme unavení, žízniví, padáme do depresí i přes to, že máme krásné děti, milého partnera, pěkný útulný domov a vydáváme knihy, které mají svůj okruh čtenářů. Ono nám to totiž nestačí. My prostě musíme být jako ze škatulky a všichni po nás musí šílet, abychom se cítili naplnění.
Podívejme se do hloubky a položme si jednoduchou otázku:
Kdo vlastně jsme?
Co nás naplňuje?
Co děláme skutečně pro své světlo?
Zhluboka se nadechněme a dejme si prostor.
Možná zjistíme, že už naplnění a šťastní vlastně jsme, pouze máme mylnou představu, že naše naplnění závisí na něčím souhlasu. Potom dělejme dál to, co doposud, jen pozměňme koncept tak, aby v něm bylo skutečně to, co neděláme za či pro někoho jiného.
Možná máme pochopit, že ty přihlouplé seriály nám nahrazují naše zazděné emoce a vášeň, kterou jsme zazdili jen proto, že nás někdo stále srážel a častoval urážkami. Potom tedy pojďme a znovu tuto vášeň probuďme.Jděme za ten strach, za ten vzdor, které si dítě vytvořilo proto, aby se ho nedotýkaly poznámky a ignorace dospělých nebo jejich kontrola a manipulace.

Odpusťme si navzájem.
Žijme. Dýchejme. To je to, co potřebujeme. Být Těmi, kterými Jsme. Nezávisle na tom, co děláme. Důležité je, jak se při tom cítíme. Nikde není psáno, že šťastní budeme jen v určité profesi. Ta profese nejsme My. My jsme ta energie, která proudí činnostmi, které si vybíráme. Proto dobře volme, kudy naše životní síla proudí a jak se při tom cítíme my. A neztrácejte hlavu uvažováním o tom, jestli se přeškolíte a jak se na vás budou dívat pracovní agentury. Pracovní agentury neřídí Váš potenciál. Těmi, kdo jej má mít ve svých rukou jsme My. :-D

čtvrtek 9. června 2016

Dnešní minichanneling na zamyšlení: Štěstí a hravost

Děti žijící v tomto světe, hrajte si. Hravost je mocná síla, se kterou překonáte mnoho překážek a Váš život rozkvete. Tím, že si zakážete kvést, nebudete dospělejší, zodpovědnější. Naopak, čím více si v tomto světě dovolíte kvést, expandovat, tím vyspělejšími a šťastnějšími se stanete Vy i Váš život. Zbavte se iluze, že kvůli nejbližším se má trpět. Naopak. Říkáte-li, že trpíte, aby se měl druhý dobře, vnášíte utrpení nejen na sebe, ale i na Vašeho bližního. Uděláte-li ale každý den jediný krok k lidskému štěstí uvnitř Vás, pomůžete svým blízkým též a mnohem více...

S láskou zapsala Lada Sirrienna

středa 8. června 2016

Inspirace pro tento den: Ochranná Ruka Boží

Všechny děti jsou chráněny Rukou Boží. Ony ale nevidí tuto ochranu a často na ni zapomínají. Proto někdy podstupují velmi těžkou cestu ke znovu vstoupení do této lásky a všeobjímající ochrany. Jakmile do ni znovu vstoupí, pak křídla, na tisíckrát zlomená, znovu se zcelí a tyto děti opět zazáří světlem ryzím...

Krásný den Vám přeje

Lada Sirrienna